Ota Petřina – kytarová ikona, která zamířila do hudebního nebe

Když rapper a bubeník kapely Chinaski Otakar Marpo Petřina oznamoval v sobotu 11. července smutnou zprávu, že se jeho otec a výtečný český kytarista, skladatel, textař, zpěvák a kapelník Ota Petřina (1949–2015) odebral do hudebního nebe, uvědomil jsem si, že odchází tam nahoru člověk, který dvakrát tvrdě zaplatil daň za svoji neústupnost. Nejprve za svoje dlouhé vlasy, jež odmítal ostříhat i za cenu zákazu veřejného vystupování před rokem 1989, a podruhé za svoji vášeň k silným francouzským cigaretám bez filtru, kterých prý vykouřil denně až osmdesát. Ota byl prostě svůj a podle toho se také později formovala hudební tvorba tohoto absolventa Pražské konzervatoře (1964–1970).

Jeho hudební dráha odstartovala ještě v době studií v orchestru Divadla Rokoko, kde doprovázel na kytaru Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře, z nichž později vznikla slavná skupina Golden Kids, která převzala do svého repertoáru i Petřinovy rockové balady Nautilus nebo Royal a zpíval je Neckář. V té době napsal také píseň pro Martu Kubišovou Tak dej se k nám a projdem svět na její první album Songy a balady. Po zákazu skupiny Golden Kids a Marty Kubišové se Ota Petřina uchýlil ke spolupráci s Václavem Neckářem a v letech 1971–1974 vedl jeho skupinu Bacily. Podílel se zároveň na jeho stěžejních albech Tomu, kdo nás má rád a Planetárium. Vedle toho sehrál v této době i významnou roli při přípravě alba 13 HP sourozenců Ulrychových.

Poté se ale Ota Petřina osamostatnil a stal se vyhledávaným studiovým hráčem. V roce 1978 vydává své první sólové album Super-robot, jež je ukázkou progresivního rocku plného melancholicky křehkých písní, které otextoval jeho kamarád Zdeněk Rytíř a které Petřina kompletně nazpíval. Na přelomu 70. a 80. let spolupracoval především se zpěvačkou Petrou Janů, jíž pomohl nastartovat její (v té době rockovou) kariéru. Z této spolupráce vzešla výtečná alba Motorest a Exploduj!, na které složil Petřina všechny skladby a vyšperkoval je několika na svou dobu opravdu tvrdými kytarovými sóly. Na druhé album napsal dokonce i několik textů, které psal opravdu jen výjimečně, a to když textař nedodal včas slíbený text. Pověstný tím byl zejména Zdeněk Rytíř, s nímž se Petřina kvůli tomu na počátku 80. let autorsky rozešel. V dalším období proto připravil už s jinými textaři pro Petru Janů další dvě povedená alba Já & my a monotematickou desku Ročník 50, na které si s ní i zazpíval takřka dvacetiminutový duet. V roce 1980 zanechal Petřina také otisk na prvním studiovém albu skupiny Katapult 2006 mnoha do té doby u nás neotřelými tvůrčími postupy, jakými byla například kytarová sóla nahraná pozpátku. Následně se přidal jako neoficiální host k turné Katapultu k tomuto albu a svým nevšedním zevnějškem a především údernými kytarovými riffy a sóly dokázal zvednout fanoušky dobré rockové muziky ze židlí.

V roce 1982 složil Ota Petřina spolu s textařem Ladislavem Kantorem pro Václava Neckáře první díl jeho trilogie Příběhy, písně a balady, jež byla komerčně úspěšná, a tak spolupráce s Kantorem pokračovala i na některých písničkách pro skupinu C&K Vocal, ve které mimo jiné vystupoval i Luboš Pospíšil. Roku 1983 se autorsky podílel na jeho první sólové desce Tenhle vítr jsem měl rád, jež obsahovala i stejnojmenný hit, který patří dodnes k nejúspěšnějším v jeho repertoáru. Pospíšil vedle toho svým nezaměnitelným hlasem proslavil i Petřinovu píseň Marylin, goodbye, ze které se stal později další velký hit. Téhož roku připravil Ota Petřina i své druhé a zároveň poslední autorské album Pečeť, na němž spojil své síly s básníkem Pavlem Vrbou. Svou náladou přitom volně navazuje na obrazotvornou atmosféru svého předchůdce.

Ve druhé polovině 80. let se Ota Petřina znovu výrazně autorsky připomenul po boku Václava Neckáře, s nímž připravil hardrockové album Pod komandem lásky. Krátce ještě spolupracoval se zpěvačkou Evou Hurychovou, pro kterou napsal několik písní, avšak po roce 1989 se jeho další muzikantská kariéra odvíjela především od koncertování s Neckářovou kapelou Bacily, kdy si mohl konečně vynahradit dlouholetý koncertní půst, jenž mu předtím naordinovali soudruzi. Ještě několikrát se vedle toho zapsal svými skladbami do repertoárů několika interpretů – Hany Zagorové, Jiřího Korna, Jitky Zelenkové či Petra Rezka. A rockery bude jistě zajímat, že i Michala Prokopa nebo Aleše Brichty, to aby nevznikaly pochyby, že jako starý bard a excelentní kytarista, kterého Luboš Pospíšil srovnával s Jimmym Pagem z Led Zeppelin, snad vyměkl a dal se na popík.:D Tak to ani náhodou. Do poslední chvíle byl respektovaným muzikantem, který jen velmi nerad dával rozhovory, avšak pod slupkou jeho neprostupné vizáže se rodily krásné a v kontrastu s tím nesmírně křehké písničky, z nichž některé mu zajistily v srdcích pravověrných rockerů nesmrtelnost. I díky tomu vstoupil v roce 2010 do Beatové síně slávy a mohl tak odejít do hudebního nebe se všemi poctami. Oto, goodbye!

Roman Zahrádka

 

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.