MANDRAGE: „Nadcházejícím turné si budeme plnit sny.“

MANDRAGE je parta kamarádů z Plzně. V pondělí 29. června vypustila do světa první vlaštovku z připravovaného alba, jmenuje se Brouci, a vrací Mandrage zpět do romantických sfér…

 

Ahoj kluci, je tu léto a vy máte opět velmi nabitý program. Pro letošek jste si připravili novou scénu, kolik času jste nad tím strávili?

Ahoj! To je pravda, i letošní rok je pro nás díkybohu (nejen) koncertně nabitý. Docela dlouho jsme přemýšleli nad tím, jak budou naše koncerty v létě vypadat. Dokonce jsme uvažovali i o tom, že po hodně stylizovaných, snad až nakašírovaných divadlech by se nejvíc ze všeho hodilo veškerou image vypustit a hrát na festivalech v civilu a bez dekorací. Ukázalo se ale, že nás vymýšlení koncertních vizuálů tak baví, že už prostě snad ani v civilu hrát nedovedeme. A náš bubeník Matyáš vymyslel tolik oku lahodících dekorativních prvků, že jsme si nakonec řekli, že si od udržování nějakého koncertního designu nedáme pauzu ani tohle léto. Celou naši letní show jsme měli asi za měsíc hotovou, včetně písmen, šití dekorací a veškerého trápení se s kabely.  

Proč jste se rozhodli pro bílou barvu?

Protože už hrozně dlouho hrajeme v černém. Pravda, na divadelní tour jsme si dovolili bílé košile, ale kromě toho si držíme smuteční outfit už od vydání desky Siluety. Přitom jsme si v roce 2013 nechávali ušít i bílé kostýmy, které jsme prakticky nevyužívali. Tak nám to přišlo trošku škoda. Bílá barva je navíc hrozně specifická, i třeba co se týče práce se světly.

 

Vyčistit bílou oponu přes čtrnáct metrů dlouhou není úplně snadné…

 

Bílá barva sice nepřitahuje sluníčko, ovšem o to více přitahuje špínu. Kolik máte kostýmů a jak často je čistíte?

Kostýmů máme pouze jednu sadu. Snažíme se na ně být co nejvíce opatrní, nicméně i tak je cca jednou za čtrnáct dní musíme odvézt do čistírny. Větší honičku ale máme s ostatními dekoracemi – písmeny a oponami. Vyčistit bílou oponu přes čtrnáct metrů dlouhou není úplně snadné a ani levné. Přitom s ní na každém festivalu, když ji sklízíme, musíme vytřít celé pódium. Nicméně to ale zvládáme, všechno to jde vlastně mnohem lépe, než jsme čekali.  

mndrgklip-202
foto: Jan Zeman

Než začala festivalová sezona, tak jste odjeli divadelní akustické turné. V čem vidíte největší plus divadelního prostředí?   

Bezpochyby v technických možnostech. To, co nabízejí divadla, je něco, s čím se v kulturácích nesetkáte. Navíc jsme se snažili divadla vybírat opravdu pečlivě tak, aby mohla být show na každém místě co nejblíže našim představám o ideálu. Co se týče samotného koncertu, tak mají divadla samozřejmě úplně jinou atmosféru než kluby a festivaly, kde obvykle hráváme. Lidé mají tendenci být spíše tišší, navíc nepijí, takže dovedou být kritičtí. Toho jsme se trochu báli. Další věc je, že v divadle se sedí. To otvírá úplně nové možnosti v práci s publikem. Nám komunikace s divákem nikdy moc nešla, tohle turné jsme ale vzali jako výzvu a rozhodli se na sobě trošku zapracovat. Někdy na nás musel být docela zábavný pohled. Byli jsme často nervózní a naše snahy vytvořit souvislou větu se občas možná úplně neujaly. Přesto to ale byla velká zábava a zkušenost. A doufáme, že nejen pro nás.

 

Divadlo? Chtěli jsme si vyzkoušet, jak se nám bude hrát s nějakým větším ansámblem.

 

Akustická turné se v poslední době stala docela fenoménem, kterému propadli jak fanoušci, tak i kapely. Co konkrétně baví na akustice vás?  

Obecně veškerý princip akustického koncertu je úplně jiný než princip toho elektrického. Umí to být složité zvukově, navíc jsme všichni hráli na nástroje, na které obvykle nehrajeme. Ale hlavně jsme si chtěli vyzkoušet, jak se nám bude hrát s nějakým větším ansámblem. Kromě nás a vokalistek jsme zapojili i smyčce a dechy, a tak nějak nám přišlo, že tyhle nástroje v naší hudbě nejlíp vyniknou, když ji oprostíme od vší elektroniky a ruchů, se kterými pracujeme obvykle.

mndrgklip-222
foto: Jan Zeman

Prozatím poslední deska Siluety vyšla na podzim 2013, takže opět dodržíte vydání nového alba do dvou let. Co nám můžete o nové desce prozradit?

To těžko říct. Zatím jsme pořád v procesu, a i když už máme několik písniček víceméně úplně hotových, neradi bychom předbíhali. Zatím se nám to celé zdá oproti Siluetám méně snové a více energické. Takové taneční. Pokud můžeme soudit, bude tam zřetelný posun někam jinam. Zatím můžeme ovšem jen tušit kam.

 

Koncerty jsou na naší práci to nejzábavnější

 

Na stránkách uvádíte, že se s novou deskou vydáte jiným směrem, a slibujete speciální jarní tour 2016. V čem bude výjimečná?

Jarní turné výjimečné jistě bude. Mimo jiné i proto, že na něm pracujeme už teď. Koncerty jsou na naší práci to nejzábavnější a vytváření a vymýšlení celého turné je to, čeho si opravdu užíváme. Rozhodně zatím nechceme nic prozrazovat, ale můžeme říct, že o duchu, ve kterém se koncerty příští rok ponesou, máme jasno už od loňska. Trošku si tím nadcházejícím turné budeme plnit sny. Tak se těšíme!

Na konci června jste vypustili první vlaštovku v podobě videoklipu z připravovaného alba. Režisérem se opět stal Tomáš Kasal, který by měl pracovat i na dalších. Máte na klipy speciální požadavky, nebo má Tomáš volnou ruku?

Obojí je tak trochu pravda. My většinou přijdeme s nějakou ideou, ze které chceme, aby Tomáš vycházel. On se nám pak snaží vyhovět. Je třeba ale říct, že Tomáš je hrozně invenční a svoji práci dělá opravdu dobře, a proto mu naprosto věříme. Díkybohu za něj. Naše prvotní ideje totiž bývají finálnímu klipu často velmi vzdálené a Tomáš Kasal je člověk, který i z toho nejhoršího nápadu, který vás může napadnout, dovede udělat super klip. Moc mu za to děkujeme.

 

Určitě bílou nevystřídá zelená

 

Když se vrátíme ke klipu… Bílou vystřídá stříbrná?

Neřekneme tak ani tak. To je tajemství. Určitě bílou nevystřídá zelená. Kromě toho se může stát ledacos.

Jitka Šnajdrová

 

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.