Krabat: V průběhu let nás fanoušci nutili, ať se vrátíme. Vzbudilo to zájem, tak pokračujeme dál

„Byli jsme mladí a bylo kolem nás plno krásných holek.“ Tak začíná náš rozhovor se zpěvákem brněnské kapely Krabat. Začátky téhle formace nebyly vůbec jednoduché. Vlastně hned po vzniku byli kvůli komunistickému režimu donuceni ukončit působení skupiny. Čtyřčlenná parta se ale nevzdala a po desítkách let se nejenže na pódia vrátila, ale vydala i první desku a dokonce pracuje na nových věcech.

Autor: Barbora Turková

Vaše začátky v osmdesátých letech nebyly vůbec jednoduché. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Byli jsme mladí a bylo kolem nás plno krásných holek, to jediné bylo pozitivní. Jinak ještě velmi tuhý komunistický režim urputně bránil všemu, co jenom malinko zavánělo svobodou a tzv. se neslučovalo s „kulturní politikou strany a státu“. Proto jsme velmi záhy skončili zákazem, a to velmi nekompromisním. Kdybychom přišli o dva tři roky později, v období tzv. „perestrojky“, už by asi bylo všechno jinak.

Na scénu jste se naplno vrátili až v roce 2020, kdy jste vydali debutovou desku. Proč to trvalo tak dlouho?
V průběhu těch let nás často fanoušci ponoukali, ať to dáme znovu dohromady. Každý měl ale svoje různé aktivity, hrál v různých jiných kapelách a třeba basák žije už třicet let v Rakousku. Také jsme moc nevěděli, jak ten materiál, který jsme stvořili mezi patnáctým a dvacátým rokem našich věků, uchopit. Až u příležitosti oslavy kulatých narozenin (tři z kapely jsme stejný ročník) jsme se v rámci poloveřejného mejdanu rozhodli si pár těch starých věcí zahrát. Vzbudilo to takový zájem, že jsme se rozhodli v tom pokračovat.
Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste s kapelou už nikdy nepokračovali?
Ano, o tom jsme byli přesvědčení celých těch třicet pět let.
Album bylo shodou okolností dokončeno 17. listopadu. Byla to opravdu náhoda, nebo tak trochu záměr?
Byla to opravdu neskutečná náhoda, ale jsme za to rádi.
Co se s kapelou děje od dob vydání desky? Skládáte nové písničky, nebo si zatím vystačíte s těmi, které nyní máte?
V období mezi červencem 2019 až únorem 2020 jsme odehráli v Brně tři vyprodané koncerty, natočili album, pokřtili ho na Beatfestu, kde jsme i natočili první klip, a pak přišel covid. V jeho průběhu jsme stvořili a nahráli první novou věc po sedmatřiceti letech nazvanou Osmdesátky a natočili na ni videoklip. Vše je k vidění na YouTube, k poslechu na Spotify i jinde.
Po křtu, na začátku února letošního roku, jste museli kvůli pandemii zrušit určitě hodně koncertů. Jak vaše kapela brala, že opět nemůže koncertovat?
Je to neskutečné, že když jsme se po letech dali dohromady, mohli bez problémů hrát a fanoušci nás chtějí, přišel zase „zákaz“. Ale to se nedá nic dělat, tak to měli všichni.

Vaše koncerty jsou převážně v Brně a okolí? Čím to, že je to právě tato oblast? Umí tady fanoušci více pařit?
Tady je samozřejmě naše fanouškovská základna vzniklá v letech 1983-84, kdy jsme veřejně hráli a vyprodávali kulturáky jak na periferií, tak i třeba v té době hlavní brněnské kulturní centrum Semilasso. Fanoušci léta poslouchali naše písně pouze z velmi nekvalitních nahrávek pořízených tenkrát na kazeťáky na vystoupení, a přesto je hned na prvním koncertě zpívali s námi, což bylo úžasné. Proto jsme se rozhodli jim je konečně věnovat v kvalitním provedení.

 

Jaké jsou plány kapely na nadcházejících několik měsíců? Dá se vůbec v dnešní době něco plánovat?
V listopadu bychom měli konečně odehrát kvůli covidu třikrát přeložený koncert v klubu Metro Music Bar s veleváženým hostem Michalem Pavlíčkem, v únoru 2022 by měl následovat opět brněnský Beatfest a pak už fesťáky, fesťáčky. Snad už bez problémů. Vše je na našich webovkách.