Fast Food Orchestra: Čeština dokáže ze světově znějící písničky udělat lokální věc, ale i tak má svoje kouzlo

Skupinu Fast Food Orchestra posluchači dlouho znali jako kapelu, která zpívá anglicky. To se ale s její předchozí deskou Struny změnilo a pokračuje i na aktuálním albu Vezmu tě s sebou, které vyšlo na konci loňského roku. Proč se k tomu skupina uchýlila, co bylo inspirací k nejnovější desce a jde vůbec plánovat podzimní koncerty? O tom všem jsme si povídali s frontmanem Filipem Vondráškem.

Autor: Barbora Turková

V loňském roce jste vydali album Vezmu tě s sebou, které je podruhé kompletně nazpívané v češtině. Proč jste se k tomu rozhodli?

Angličtina nám už dlouhodobě nevyhovovala. Důvodů bylo mnoho, od špatné výslovnosti až po schopnost se v ní neopakovat. Už bylo potřeba se rozhodnout, jestli tak nebo tak. Rodný jazyk to po všech zralých úvahách na plné čáře vyhrál.

Jak se liší vaše současná deska od předchozí Struny, která je také v češtině?

Struny byly trochu krok do neznáma. Bylo tam hodně očekávání, ale zároveň i velká nejistota. Změna zvuku v souvislosti s odchodem Sushi a též přechod na češtinu. U Strun jsme šli po zachycení živého zvuku a možná až ortodoxně jsme se této vize drželi, u Vezmu tě s sebou jsme si naopak hodně hráli s produkcí a snažili se udělat zvukově barevnější album, což se povedlo.

Proč jste se rozhodli posílit dechovou sekci?

Chyběly nám určité frekvence. Navíc Bořek je prostě živel, který v kapele potřebuješ, jinak by to byla nuda.

Baví vás čeština více než angličtina, protože lidé textům rozumí, tudíž se jim i lépe zpívají na koncertech?

Osobně bych řekl, že to má více rovin. Angličtina v reggae zní hodně dospěle a světově, ale musí být dokonalá. Respektive musí být nějak zajímavá, takže klidně s akcentem, ale uchu lahodící, což se nám nedařilo. Čeština naopak dokáže z jinak světově znějící písničky udělat písničku celkem lokální, ale i to má své kouzlo. Zvláště pak když člověk už nemá ambice dobýt svět. My jsme měli výhodu, že v nultých letech mělo ska světový boom, a díky tomu jsme odjeli i stovky koncertů mimo ČR.

Stejně si člověk časem uvědomí, kolik energie nás stálo objet republiku kolem dokola, abychom se zapsali fanouškům do uší, a tohle absolvovat s minimem financí na světové úrovni je opravdu jen pro ty nejhouževnatější. Takže jsme se pomalu a jistě začali soustředit na domovinu a tím i logicky dávalo čím dál tím větší smysl zpívat česky. A přesně jak říkáš, lidé textům rozumí, zpívají si s námi a to napojení má úplně jiný charakter. Na druhou stranu jsme nedávno hráli na festivalu v Rakousku a čeština fungovala i tam, dokonce jsme posluchače naučili i některé pasáže zpívat.

Motivem desky je cesta. Proč tohle téma?

Téma se nabízelo díky tomu, že hodně textů cestu jako takovou obsahovalo. Ať už to byla cesta Mravenců, cesta na Pláže nebo i titulka Vezmu tě s sebou. Zkrátka a dobře dávalo největší smysl vydat se právě touto cestou.

Je s tím spojený i fakt, že většinu písniček píšeš na cestách?

Určitě ano, nejsem typ, který by dokázal skládat doma u stolu. Když jsem mimo domov, v lese, na pláži nebo třeba v letadle, odpojím se od starostí, otevře se mi hlava a začnou z ní lítat nápady. Díky tomu opravdu hodně našich písniček, především tedy textů, vzniká na cestách.

Jak jste prožívali pandemickou dobu? Většina kapel to využila k tvorbě nového alba, vypadá to, že jste to měli stejně.

My jsme měli desku připravenou ještě před první vlnou, takže pro nás to nebyla nutnost přeorientovat se na danou situaci, jen jsme plynule pokračovali v tom, co už bylo rozdělané. Bylo trochu těžké se potkávat, ale zase jsme objevili nové možnosti, posílali jsme si demonahrávky, které si udělal doma každý sám, a tím jsme měli celkem přehled o tom, kde co nefunguje apod. S koncerty to bylo špatné, ale díky prvnímu zrušenému turné k albu jsme si mohli s nahrávkou fakt pohrát a udělat ji pořádně beze spěchu.

S novou deskou opět přišly personální změny. Čím to je?

Harcovní život není zkrátka pro každého. Pokud se dostaneš na ten úplný vrchol, kdy tě hudba stoprocentně živí, tak to tolik nemusíš řešit, ale pokud k hudbě ještě musíš třeba chodit do práce, tak to může být zatraceně těžké. Takže nejčastější odchody vidím právě z tohoto důvodu nebo z nedostatku víry v to, že se to dá ještě někam posunout. Proto už mezi sebe bereme jen rentiéry.

Měl jsi pocit, že stagnujete a nikam se neposouváte?

To bych vůbec neřekl, mně se naopak i zdálo, že ta předešlá sestava byla super. Změna přišla od kluků, nikdo je nevyhodil. Kapelu opustil Matěj a Kučín, což byli po mně dva nejdéle působící členové ve Fast Food Orchestra. S Kučínem jsme kapelu založili. Jak Kučín, tak Matěj už to viděli jinak, možná ani ne po hudební stránce, jelikož jsme se společně vyvíjeli. I když kdo ví, co se jim v hlavě honilo… Zkrátka chtěli něco jiného a bylo to jediné správné rozhodnutí. Jsem vděčný za Viva, Matěje a Bořka, kteří nejsou tím muzikantským životem tak zvalchovaní, nastavují nám zrcadlo, jež po těch letech člověk už nevidí, vnáší progres a chuť makat, posouvat se dál. Navíc je fajn zase mít v kapele kluky, kteří cestou na koncert mluví o tom, jak se na něj těší, a ne o tom, jak se těší, až budou doma.

Jak poslední změny ovlivnily chemii skupiny?

Vyvětralo se a jedeme dál. Je to skvělé. Doufám, že to není jen můj pocit, ale zdá se mi, že to funguje výborně. Už jsme zase kapela, která po koncertě popije v backstage, pokecá s fanoušky, přespí a neřeší kraviny. Máme nové nápady, plány, singly, koncerty, a když je tato harmonie, co víc si přát.

Na jaké životní cestě se kapela Fast Food Orchestra teď nachází?

Jsem věčný optimista a idealista, takže i když mě občas někdo straší realitou, moc ho neposlouchám. Na jaké cestě jsme, netuším, ale mám pocit, že pořád vede tam, kam vést má. Stále věřím, že máme před sebou ještě hodně skvělých koncertů a desek, což je to, proč to vlastně děláme, nebo já tedy rozhodně.

Co plány na podzim, máte nějaké? Jde v dnešní době něco plánovat?

Nejlepší plán je žádný plán, nicméně v tomto ohledu to neplatí. Je dobré vědět, co člověk chce v určitém horizontu dokázat, kam se chce posunout. Pandemie sice život naší profesi trochu komplikuje, ale pak je prostě potřeba být trochu flexibilní a dokázat na ty náhlé změny reagovat. Také jsme už ani nedoufali a nakonec jsme v létě odehráli skoro třicet skvělých akcí. Zkrátka dá se to!

Turné máme již potřetí přesunuté, tak snad to tentokrát dopadne. Minimálně ta deska si zaslouží být pokřtěna. Vyrážíme na deset koncertů společně s Vojtaanem, se kterým právě doděláváme společný singl. I on potřetí přesouvá šňůru, takže to bude dvojité křtění.