Břetislav Sekáč Čaňo: Hudba je pro mě terapie

Český písničkář Břetislav Sekáč Čaňo zdědil hudební cítění po svém otci, amatérském muzikantovi. V dospělosti začal skládat vlastní písně, kterými se snaží lidem zlepšit náladu, případně jim skrz hudbu přinést víru, že život je potřeba žít za každých okolností. Sám si prošel nejednou bolestivou životní zkouškou, přesto se nevzdal.

Kde byste byl, kdyby nebyla opatření spojená s koronou, a co byste měl za sebou?

Určitě bych měl za sebou řadu živých koncertů, nejen sólových, ale také autorských pořadů s Pavlem Novým a Marií Tomsovou. Situaci s protiepidemickými opatřeními se snažím brát tak, jak je. V každém případě nepropadám skepsi a pracuji dál na své tvorbě.

Vydal jste album …a rád žít dál. Jaké je?

Album je pestré. Obsahuje šestnáct písní a žánrově se pohybuje od folku přes country, pop až po rockové pecky. Je to projekt, který jsem si vysnil už před lety. Mám radost, že konečně došlo k jeho realizaci. Album je zvláštní také tím, že je na něm několik skladeb, jež jsou věnované mým kamarádům, kteří už mezi námi nejsou.

Kde se natáčelo a jak vznikalo?

Natáčelo se ve studiu SoundTrack Havírna ve Stříbrné Skalici a producentem je můj kamarád a hudebník Ondřej Toul. Tomu také patří největší poděkování za vznik projektu. Musím na sebe totiž prozradit, že nemám žádné hudební vzdělání a neměl jsem vlastně vůbec představu, jak celý proces probíhá. Přinesl jsem ale šuplík nápadů, takže bylo z čeho vybírat. Výsledek už musí posoudit posluchači.

„Situaci s protiepidemickými opatřeními se snažím brát tak, jak je.“

Kolik písní fanoušci na albu najdou?

Obsahuje patnáct skladeb a jednu bonusovou, kterou je rocková verze písně Vzkaz, jež je věnovaná památce kytaristy Žlutého psa či kapely Jany Kratochvílové Zdeňku Juračkovi, jenž byl nedávno posmrtně uveden do Síně slávy. Její folkovou verzí celé album začíná.

Kdo s vámi na vzniku desky spolupracoval?

V první řadě musím uvést již zmiňovaného Ondřeje Toula, který se podílel na všech skladbách a jejich aranžích a obstaral veškeré kytary, perkuse a doprovodné vokály. V několika skladbách též zpívá a hraje na flétnu má úžasná přítelkyně Dana Horáková, která je zároveň i autorkou dvou textů. Opravdu hvězdným hostem je na dvou písních všestranný zpěvák Milan Černohouz, který se však bohužel vydání alba nedožil. S Milanem jsem prožil poslední tři roky svého života a jsem moc rád, že jeho poslední studiová nahrávka je zvěčněna na mém albu. A že jsem pro nás mohl napsat píseň a nazpívat duet se zpěvákem takového kalibru.
V několika skladbách též zazní flétna a vokál mého kamaráda a spoluhráče Petra Opočenského, se kterým jsem řadu let hrál. Petr nás bohužel před časem také opustil a zanechal po sobě čtyřstopý magnetofon s demonahrávkami mých skladeb. Pověřil jsem tedy Ondřeje Toula, aby je do několika písní zakomponoval in memoriam. To se podařilo a jsem šťastný, že si Petr na albu přece jen zahrál a zazpíval.

Jak vznikají vaše písničky?

Vždy musím mít nějaký námět, příběh nebo emocionální impuls. Nepatřím k autorům, kteří by psali samoúčelně. Když mám na srdci něco, z čeho se potřebuji vypsat, píseň vznikne velmi rychle. Buď mě něco trápí, nebo jsem naopak veselý. Nic mezi tím mě neinspiruje.

Hudba je tedy pro vás do jisté míry terapie. Odráží se to i v textech?

Hudba je pro mě opravdu terapií na sto procent. S hudbou jsem začal v roce 2012, kdy se mi změnil život. Při nešťastné nehodě na rallye Lopeník jsem přišel o dceru a během následných těžkých let jsem měl potřebu rekapitulovat svůj život. Skrze zpívání a hru na kytaru jsem se léčil. To dnes mohu s jistotou říci. Většinou nejprve vzniká text, který poté zhudebním s kytarou. Textem vždy vyjadřuji emoce, a už když vzniká, mám představu o melodii.

Také vám vyšlo stejnojmenné DVD. Co na něm najdeme?

Na DVD je osm videoklipů, které jsme natáčeli souběžně s albem. Točily se v různých koutech naší vlasti, a dokonce i v Portugalsku. V jednom z nich si zahrál například kapelník K.T.O. František Hacker. A kromě nich jsou na DVD ještě tři bonusová videa ze spolupráce s Milanem Černohouzem, reportáž z jeho narozeninového koncertu v Malostranské besedě v Praze, duet Písnička a poetická píseň Karlova Studánka, při níž jsem dostal nápad na spolupráci s hercem Pavlem Novým. Chtěl jsem oživit vzpomínky na komedii století S tebou mě baví svět, která se v těchto lázních také natáčela.

„Většinou nejprve vzniká text, který poté zhudebním s kytarou.“

Máte rovněž programy Sekáč vypráví nebo s Pavlem Novým S Vámi mě baví svět. O čem jsou?

Pořad Sekáč vypráví je můj autorský koncert, protože na něm nejen zpívám, ale také o svých písních vyprávím. To je to, proč mě tak baví živé vystupování. V pořadu S Vámi mě baví svět doprovázím písněmi vyprávění herce Pavla Nového, který je posledním žijícím tatínkem z komedie S tebou mě baví svět.

Jaké máte další plány?

V současné době natáčím své druhé album, opět ve spolupráci s Ondřejem Toulem, mou přítelkyní Danou a je možné, že si na něm zahraje či zazpívá nějaký exkluzivní host. Ale to ukáže čas. A samozřejmě se těším, až bude opět možné koncertovat, na svá sólová vystoupení i spolupráci s Pavlem Novým, Marií Tomsovou či Vlastimilem Harapesem. Měl jsem v životě štěstí tyto umělce poznat a doprovázet je. Z mých idolů, které jsem v mládí sledoval v televizi, se stali přátelé, a to mě moc těší. Zároveň je to pro mě i motivace na sobě pracovat a odvádět stoprocentní výkon, aby diváci odcházeli spokojení a nabití. Pokud mé písně lidem něco dají, má to smysl.

Text: Zuzana Žáková